Jak často vyvážet čističku?

V domovní čistírně odpadních vod probíhají mechanicko-biologické procesy, které mají za úkol zbavit vodu znečistění. Nejprve dochází k odstranění hrubých nečistot a následně se do práce pustí bakterie, které rozkládají organické látky. Na konci tohoto procesu vytéká z čističky voda, která je z 97 % očištěná a v tzv. kalojemu zůstává v čistírně usazený kal.

Základním pravidlem pro správnou funkci zařízení je pravidelný přísun odpadních vod, v opačném případě se bakterie nebudou množit, jejich metabolické procesy se zpomalí, případně mohou zcela uhynout. Toto je jeden z důvodů, proč domácí čistírny nejsou až tak vhodné pro nepravidelně obývané objekty (např. chaty, chalupy) a vícekomorový septik vybavený filtrem a odtokem by byl vhodnější alternativou. Dále si musíme pohlídat, co do čovky vypouštíme.

Nečekejme s údržbou, až nám čistička přestane fungovat, raději provádějme pravidelné kontroly a věnujme jí dostatečnou péči. Populární anglické přísloví říká , že “prevence je lepší než léčba” a něco na tom asi bude :-)

Alespoň 1× týdně vizuálně zkontrolujme stav ČOV. Podívejme se, jestli není zanesený sběrný koš a zda jsou stěny nad hladinou vody, přítokové, odtokové a propojovací potrubí čisté. Zaměřme se také na funkci a chod vzduchového  dmychadla - toto je velmi důležité. O rozklad organického odpadu se v naší čističce starají tzv. aerobní bakterie, které ke své činnosti kyslík nezbytně potřebují.

Domácí čistička odpadních vod potřebuje odkalení zhruba jednou až dvakrát ročně, nicméně četnost vyvážení čističky záleží na počtu členů domácnosti, množství vypouštěného odpadu apod. Jak poznáme, že nastal čas na vyvezení čističky? Je to jednoduché - nabereme zhruba jeden litr vody z aktivační (provzdušňovací) komory čističky. Vodu nenabíráme přímo u hladiny, ale nejlépe z metrové hloubky (resp. zhruba z poloviny hloubky nádrže), k tomu nám dobře poslouží tzv. fanka na delší násadě. Nabranou vodu přelejeme do větší, průhledné nádoby (např. zavařovací sklenice, odříznuté PET láhve apod.) a necháme ji alespoň 30 minut odstát, tak aby došlo k sedimentaci odebraného kalu. Následně se podíváme, kolik kalu se na dně nádoby usadilo. Kal by měl sedimentovat a voda nad ním by měla být čistá.

Pokud kal tvoří více než 70 % odebraného objemu vody, je nejvyšší čas ho odčerpat z čističky. V případě, že kal bude tvořit více než 70 % objemu ČOV, bude z největší pravděpodobností ze zařízení vytékat a naše čistírna již nebude čistírnou ale spíše průtokovou žumpou. Dále hrozí ucpání některých částí zařízení a jeho mechanické poškození.

Kontrolu výšky kalu bychom měli provádět alespoň jednou za dva měsíce a výsledek si zapsat do provozního deníku.

Samotné odkalení může provést odborná firma, která obsah naší čističky odveze na městskou (obecní) čistírnu odpadních vod, případně jej přímo na místě zpracuje za použití mobilního kalolisu. Cena za tuto službu se liší region od regionu, ale obecně se pohybuje mezi 2000-5000 Kč a významně ji může prodražit doprava, vzdálenost od komunální čistírny atd. Přebytečný kal si můžeme z čistírny vyčerpat rovněž sami, pojd´me se podívat, jak na to.

Nejen cena za vyvážení čističky vede mnohé majitelé čovky k tomu, že přistupují k odstranění přebytečného kalu svépomocí. Postup je následující:

• Vypneme vzduchové dmychadlo a necháme kal alespoň půl hodiny sedimentovat
• Za pomocí kalového čerpadla odčerpáme zhruba 1/3 až maximálně ½ objemu nádrže
• Čistírnu dopustíme čistou vodou, hladina by měla být až po úroveň odtoku z nádrže
• Znovu spustíme provzdušňování čistírny
• Po půl hodině chodu vzduchového čerpadla můžeme opět změřit sediment a v případě potřeby odkalení opakovat

Pamatujme, že o čistění odpadní vody v čističce se stará právě aktivovaný kal, resp. bakterie a mikroorganismy v něm obsažené. Z tohoto důvodu je nutné, aby ho i po odkalení zůstalo v ČOV zhruba 10-20 % na celkový objem nádrže. V opačném případě bychom museli zařízení znovu „aktivovat“. Čistírnu můžeme mj. aktivovat pomocí tzv. startovacích bakterií nebo prostřednictvím kalu z obecní ČOV. K úplnému vyčerpání obsahu čističky bychom přistoupili např. v případě provozních problémů, zejména přemnožení vláknitých mikroorganismů způsobujících biologickou pěnu.

V případě nakládání s kalem z domácí ČOV se nacházíme momentálně v šedé zóně, nicméně je možné, že dojde v budoucnu k úpravě tohoto stavu. Zákon je velice striktní v případě nakládání s kaly komunálních čistíren odpadních vod, nároku na jejich hygienizaci atd.  Vyhláška č. 437/2016 Sb. výrazně omezuje přímou aplikaci přebytečných kalů na zemědělskou půdu. V případě domovních ČOV je však stále uplatňovaná určitá benevolence, tento stav se však může změnit.

Odčerpaný kal tak můžeme použít jako hnojivo okrasných rostlin. Nelze ho však doporučit jako hnojivou na ovoce a zeleninu, které jsou určeny ke konzumaci. Důvod je takový, že odčerpaný kal může i nadále obsahovat patogenní látky, jako jsou např. koliformní bakterie.

Odčerpaný kal můžeme také přidat do kompostu. Někteří mají na své zahradě i kalovou jímku (obvykle se jedná o starý, nevyužívaný septik nebo žumpu) do které nadbytečný kal přečerpají. Kal z domovní čistírny odpadních vod lze dále hygienizovat prostřednictvím vápenného zásypu.